Slavonické srazy

Čtvrtek 21. března 2024
 

V listopadu 2022 jsme si naplánovali sraz na březen 2023. To ale neklaplo. Neklapl ani sraz na podzim, tak jsme se moc rádi znovu sešli po více než roce a čtvrt na první jarní den J

Ráno jsem v Ústí nad Orlicí naložila novou účastnici Věru s malou pomocnicí a hned v osm jsme vyrazily směr jih. Do Slavo jsme dojely před obědem a nemohla chybět selfie s Víťou a slavonickou věží. Chvilku po nás dorazil roj drátenic pod vedením Věrky Drátka. Dovezla nám Jitku a Zdenu. Ty se tentokrát vydaly vlakem. Na nádraží je vyzvedla další posila, drátenice Hanka. A aby nebylo drátenic málo, dorazila ještě Jarka.

Jakmile jsme vynosily věci do našeho druhého „doma“ U Růže, zašly jsme si na oběd ke Kryzanům. Řízečky byly mňamózní a obří. Někomu zbyly ještě na večeři :D A protože každý dovezl na společný stůl nějakou tu dobrotu, hlady jsme netrpěly. Jen vyfotit jsem to nějak zapomněla. Po povinné dosycovací přestávce jsme si zatopily, přivítaly Vítinu maminku a začaly obdivovat donesená dílka nových tvořilek. Drátované dekorace a dárečky, madeirové kraslice, háčkované taštičky a čepice... Zase máme spoustu inspirace, jen ještě pořád nikdo nedonesl návod na stroj času.


 

Navečer dojela ještě dámská jízda - Mašlička s maminkou Járou a oběma holčičkami. A pro dnešek jsme byly komplet. Nastal ale problém s pokojem :D Mašličkovy si s sebou dovezly Tramín červený, ale pokoj se stejným názvem už byl obsazený :D

První večer jsme tvořily decentně jen asi do deseti hodin, protože se na nás podepsala únava z cesty. Zato jsme byly svěží na další den.
 

Pátek 22. března 2024
 

Ve čtvrtek jsem si zapomněla vypnout budík. Takže když už jsem v 6 ráno vstala a do okna svítilo sluníčko, vydala jsem se na zdravotní procházku. Došla jsem „až“ do Rakouska. Zkontrolovala jsem část naučné stezky místní mateřské školy, kterou s dětmi budovala Víťa a její kolegyně, pokračovala jsem přes potok k cyklostezce. Ta vznikla před pár lety vytrháním železniční trati, vede až do Waidhofen an der Thaya a měří skoro 30 km. Já jsem došla jen k hranici a odsud pokračovala podél rybníka, kde řádí bobři a kudy vede část jihočeské Stezky Českem. Vyšla jsem nad Slavonicemi a po silnici sešla k městu. Cestou jsem sbírala odpadky a byla jsem překvapená, kolik plechovek, PETek a všemožných obalů se povaluje všude kolem L


 

Když jsem se vrátila do Růže, čekalo na mě překvapení v podobě Mii a Petera J Vyjížděli ve tři ráno!!!, protože cesta ze Slovenského Martina jim trvá přes 6 hodin. Mia dovezla spoustu modelů pro Vítinu skupinku tanečnic, která se zabývá první republikou. A hned jsme našli skvělou modelku :D

Dopoledne vyvstala žádost, zda bychom se nemohli jít podívat do rukodělného krámku na rohu náměstí. Víťa domluvila návštěvu na 10. hodinu, tak jsme neváhali a vyrazili. A dozvěděli jsme se zprávu, že krámek končí a místo něj bude v sezóně pizzerie. Holt frčí internetové prodeje a nákupy z Číny L A přesně tam jsme i zavítali, podívat se na konkurenci. A s Víťou a Miou jsme našly poklad :D 3D antistresovou omalovánku pro Peťu :D

Po návratu do hotelu jsme se opět vrhly na tvoření. A Mia je opravdu neskutečná. Dovezla polorozpáraný svetr a z rukávů vyrobila dvě naprosto originální čepice. Jednu pro Víťu na přehlídky s tančírnou a druhou pro Věrčinu malou pomocnici. První se totiž Věře líbila tolik, že ji chtěla od Mii koupit a té to nedalo a hned se pustila do výroby menší čapky. A těch čepic vyrobila víc. Ze starých šatů, ze sukně... Kouzelnice.

Tvořila i naše omladina a nastupující generace J Mašlička s maminkou napekly perníčky, Jára vyrobila bílkovou polevu a holčičky zdobily a ochutnávaly. Na plechu se objevily kraslice, kačenky a kuřátka a dokonce i barevní motýli.

Hanka mezitím ukazovala tajemství výroby děrovaných drátovaných kraslic s korálky. Prozradila nám, že před vyfouknutím do vajíčka naťukne malou dírku a tu propiluje kulatým pilníčkem, aby skořápka kolem dírky nerozpraskala. Vajíčka poté vyfukuje klystýrovým balónkem. Poté je vykoupe v Savu, aby odstranila blánu a po uschnutí natírá vodouředitelným lakem a případně barví spreji na lakování aut. Pak už jen stačí vajíčko odrátovat a originální skvost je na světě. Hanka měla ale trumfů v rukávu vícero. Ukázala nám, jak vyrábí stáleplodící a neopadavé šípky, trnky a pámelník. Radost pohledět.

Navečer si pro nás Víťa připravila malé překvapení. Se svou kolegyní z tančírny nám zatančily pár tanečků v prvorepublikových kostýmech na dobovou hudbu. Nádherný zážitek. Poslední písnička byla pozvánkou k tanci a pár tanečnic se opravdu našlo a zatancovalo si. To byl tanec J

Po kulturní vložce se všichni vrátili do naší společné místnosti a opět se tvořilo a vyrábělo. Věrka Drátek dovezla drátovaného pavouka, tak se hned Peťa vrhl do výuky. U Vietnamců totiž Věrka objevila šedé metalické korále, ve kterých hned na první pohled viděla pavoučí prdelku :D Zdenka drátovala velikonoční zápichy kohoutka a slepičku a přidala kočku, Jitka pokračovala ve své drátované slepičce a chvílemi odskakovala okukovat děrované vajíčko, Jarka přicházela na zub technice výroby vlčích máků. A Mia šila a šila a šila J

Spát jsme šli příjemně unavení kolem půlnoci.

Sobota 23. března 2024
 

I v sobotu nás z postelí vytáhlo sluníčko. Venku bylo na krátký rukáv a my jsme začali chystat prodejní výstavu našich všemožných výrobků. Využili jsme lavičky, stojan z hotelu, stolečky, věšák, prostě my si umíme poradit za všech okolností :D Před Růží jsme vytvořili galerii pod širým nebem. První výrobek prodala Mia, která se ani nestihla převléct z pyžama, protože od brzkého rána seděla u šicího stroje. Dál to rozvádět nebudu, protože my víme, co měla a neměla na sobě... :D

Péťa byl na dopoledne objednaný na keramiku k Terezce, tak jsem vzala nováčky na exkurzi a při točení na kruhu byl pod bedlivým dohledem. Vytočil si dvě misky a z minulého točení na něj čekalo nádherné pítko pro ptáky ze kterého možná nakonec bude interiérová mísa, protože se opravdu povedlo/a. Nádherná práce.

Asi po hodince, když jsme z keramické dílny odcházeli, jsme se nestačili divit změně počasí. Z okna jsme viděli jen silnější vítr, ale ze dveří, které vedou na druhou stranu jsme zahlédli úplně černé nebe, ze kterého zanedlouho začal pršet. Proto museli v Růži uklidit výstavu do vnitřních prostor, aby nám nelítali andělé a velikonoční zajíci po náměstí :D
Po obědě jsem vezla Věru do Maříže na setkání se známými. Vzpomínala jsem a vyprávěla, co už jsme ve Slavonicích a okolí zažili. Jak jsme si vzali malou Mašličku Zuzanku do kočárku a celou cestu z Maříže nám proplakala, jak jsme sháněli zámečníka, který by uměl otevřít Mašliččino auto, když si uvnitř zabouchla klíče před zámkem v Dobrohoři... No zážitků máme od roku 2009, kdy byl první sraz, opravdu hodně a já za ně moc děkuju všem, kdo se kdy srazu zúčastnil.

Odpoledne proběhlo pár milých návštěv J Zastavila se Pavučinka Dáša, dorazila i stále usměvavá a optimistická Jarmil a v podvečer se ukázala ještě Heďa s Jirkou J V Kauflandu upekli makový medovník a dovezli k němu šlehačku, vínečko a džusy. Díky za sladkou večerní tečku.

Na sedmou byl naplánovaný tradiční slavonický úplňkový výšlap, přestože úplněk měl být až v pondělí. Víťa má tolik aktivit a povinností, že musela úplněk posunout právě na sobotu. A díky tomu jsme s našimi Slováky mohli vyrazit taky J Od hasičárny jsme kolem nádraží došli na kopec směr rakouský Fratres, na kopci odbočili směr Kadolec a poté se z hlavní silnice uhnuli dolů k Bejčkovu mlýnu. A protože jsme s sebou měli fenku Šklíbu, u Bejčkova mlýna s k nám přidala místní fenka drsnosrstého jezevčíka, která s námi došla až do Růže. Odtud Víťa zavolala majitelce, která je shodou okolností i provozní „našeho“ hotelu a ta si pro notorickou útěkářku dojela.

Úspěšný den jsme večer zapili zeleným pivem z pivovaru v Českém Rudolci. Tentokrát jsme pro pivní speciály nemuseli nikam jezdit, už jsou k prodeji v místních potravinách.
 

Neděle 24. března 2024
 

A zase je tu naše neoblíbená neděle, den uklízení a loučení. Jak to, že ty dny ve Slavonicích vždycky tak strašně rychle utečou? Naštěstí si píšeme deníčky a děláme fotogalerii a ani tentokrát jsme nezapomněli udělat společnou fotku, na které nám už ale chybí Jitka, kterou jsme v devět ráno vyprovodili na nádraží.

A pak už to šlo ráz na ráz. Jedno loučení střídalo druhé a všichni se začali odebírat do svých domovů.

A jaké překvapení nás čekalo po cestě? Nebe se opět zatáhlo a kolem Českého Rudolce, kudy vedla objížďka, se na nás spustila sněhová metelice na rozloučenou s jižními Čechami J
 

Díky Víti za další úžasný sraz, díky i vám všem ostatním „členům velké slavonické rodiny“.

Mám Vás ráda a těším se zase příště a doufám, že dřív než tentokrát ;)

Fotogalerii ke srazu najdete zde:
https://www.rajce.idnes.cz/slavosrazy/album/28-slavosraz-21-24-brezna-2024